neděle 26. března 2017

Část rozhovoru se secondhandovou lyží

Vyprávíte a čas jako by se zastavil, krásně se to poslouchá. Nezdržuji Vás, paní Levá?

Ani v nejmenším. Ještě mě napadá k tomu cestování - už si nemyslím, že sníh je někde bělejší. Byla jsem všude a myslím, že jde o mnohem víc. Upřímně řečeno trošku závidím lyžím, které jezdí lyžovat pravidelně do zahraničí, to ano.

Litujete snad něčeho?

Víte, já nelituju ničeho ani žádné zkušenosti. Bývala jsem první i poslední, obdivovaná i opovrhovaná. Divil byste se, na jakém svahu a v jakém sněhu jsem si věřila i když jsem si chvílemi neviděla ani na špičku. Bývala jsem opečovávaná v lyžárně horského hotelu i zapomenutá, zaprášená v garáži, jako by zima a můj čas neměly už nikdy přijít. Všechno jsem ve zdraví ustála a jsem pořád tady a to je to hlavní.

V posledních letech nebyly zrovna ideální sněhové podmínky, ale to se říká vždycky, protože lidé si toho moc nepamatují a všechno jim v tom spěchu splývá.

Zimy jsou různé, ale kdo chce, sníh si vždycky najde. Například loni jsme jeli do Krkonoš a sníh se objevil až za poslední zatáčkou před cílem cesty. Letos jsem měla neobvyklou příležitost krásně se projíždět po celý týden, a když k tomu přidáte pár spontánních jednodenních výjezdů, tak to hodnotím jako dobrý rok. Už se ale těším na zaslouženou údržbu a odpočinek na svém místě.

Chcete tím snad naznačit, že jste stará?

Pozor na to slovo, mladíku, to se dámám neříká! Dokážu ještě sjet sjezdovku na jeden zátah, předvést se před nastoupeným lyžařským výcvikem, udržet se na ledu, projet těžký předjarní sníh, kdykoliv zastavit na místě nebo nahodit sněhem celou frontu až po kolena!

Moc se omlouvám, nechtěl jsem Vás urazit. A co Vaše poslední zima?

Letos bylo počasí tak horsky proměnlivé, že z toho byli lidé až zmatení. Nevěděli, jestli si dát dřív Aperol nebo Bombardino a jak se mají obléknout. Říkáte si, kolik dní v mlze, větru a sněžení připadá na jeden sluníčkový, ale i jeden takový za celý týden stačí. Pak můžete stát na sluncem zalitém kopci, nastavit tvář a nechat se zahltit tím množstvím světla, není větší přísun energie. A i když nejste zrovna ve 3000 m, můžete mít všechno jako na dlani a hltat výhledy.

To zní skoro jako idylka a bez lidí. Vím, že většina lyží nesnáší strkanice ve frontě, jsou z toho jen škrábance a odřeniny.

No, skoro to vypadalo, že všichni už mají odlyžováno - volné ubytování, prázdné hospody, lyžování bez front, sjezdovky bez lyžařů. Ale při ježdění celý den nahoru dolů se už těšíte na úlevu na lanovce. Někdy bylo tak málo lidí, že vlekaři je zdravili Dobrý den, usmívali se na ně a užívali si je.

Takže na závěr sezóny lyžování naplno?

Závěr nezávěr, vlekaři mají ty svoje technologie zasněžovací a tak, tomu já nerozumím. Ti by nejraději udržovali sníh až do léta, ale lesní ptáci dávají už jasně najevo, že to už mají zabalit.

Vy a novoty, to moc dohromady nejde?

Patřím do staré školy, ale rozhodně ne do starého železa. Vyhovuje mi lyžař se silnými svaly a hlavou plnou nápadů. Umím vést i se ráda nechávám vést. Nikdy jsem jiným lyžím nic nezáviděla ani těm moderním nebo speciálním. Narodila jsem se bez reflexních barev a experimentálních inovací. To víte, že bych si někdy dala jen dlouhé pohodové ráno bez lyžování, ale pak si řeknu Ne, co posouvání limitů? Každý den je čas zkusit něco opravdu poprvé.

V tom máte velkou pravdu. A určitě je spousta věcí, na které jste ze svého minulého i současného života pyšná.

Nechci se vychloubat, police se zaprášenými trofejemi stejně nikoho nezajímají a o to vůbec nejde. Nedělám nic zvláštního, moc ráda čtu sníh a nechávám se překvapovat na každém metru. Prostě mě to nepřestává bavit. Celý život jsem se snažila jet po ideální stopě, tu jsem hledala za všech okolností.

Není Vám tedy líto, že sezóna končí? A co byste si přála do té příští?

Vždyť máme březen a už za pár měsíců zase třeba nasněží (směje se). Mimo sezónu je vždy čas na sebereflexi, vůbec to neberu jako plonkové období. Jsem otevřená jiným pohledům a chtěla bych udělat příště zase něco jinak. Některé lyže jsou pro mě velkou inspirací. I běžky a sáňky mají někdy dobré postřehy. A nejlepší je to těšení.

Na co přesně se těšíte?

Miluju první zacvaknutí boty do vázání. A to, že v tom nikdy nejste sami - jedna lyže je jenom půlka, ale ve dvou můžete stát třeba na hraně nejčernější sjezdovky.

Děkuji Vám za rozhovor.

Rádo se stalo.

Žádné komentáře:

Okomentovat