Jméno - křehké i silné

Je úsměvné si tyhle věci myslet nebo je dokonce psát, ale já to tak prostě mám - pokud něco lze udělat nebo něco neustále vylepšovat a v mých silách to je, udělám to. A co se týká překladatelství, platí to už od 7. 7. 1997, kdy na živnostenském úřadě vyjel z tiskárny první živnostenský list s mým jménem. 

Velice mě překvapilo, že úřednice nechtěla vidět ani vysvědčení, diplomy, certifikáty, ani reference, kterými jsem byl připraven doložit dostatečnou kvalifikaci. Volné živnosti může dělat každý s tím, že prý záleží na tom, jestli se uchytí, jestli si ho zákazníci najdou, jestli se osvědčí atd. Od té doby dělám všechno pro to, aby to, co dělám pod svým jménem dávalo smysl a stálo za to. Nikdy jsem práci nehledal, objevuje se sama a zaplavuje můj stůl a diář.

Jméno lze jednoduše zdědit. Někdo se narodí a od té doby mu rodinné jméno otevírá dveře - je tu zkušenost odkud pochází, z čeho vyšel, co dokázal, o co mu jde a kam směřuje, je to další svého jména. Tradici máme rádi, vždycky děláme jako vždycky. Ale může se i stát, že ostatní vycítí nebo osobně zakusí, že jemu to jméno nepřísluší nebo prostě nesluší.

Někdo se narodí bez jména a nemá nic, než jen to své neznámé jméno - je to nádherný příběh, kdy se spojí spící geny, vlohy, talent, rozum a cit a spousta dřiny a jméno teprve ožije a vejde ve známost. Příběhy máme rádi, vždycky nás posílí a dodají nám odvahu. Ale stačí i málo závisti, polopravd, lží a drbů a jméno je zničeno, nezůstane nit suchá, kámen na kameni, a vše začíná znovu.

Proč vlastně podnikáme a hazardujeme se svým jménem? Máme rádi lidi, dělá nám to dobře u srdce? Jde jen o rozumný zisk a peníze? Je úžasné, co se dá dělat se jménem.

A řekl jsi, že jsi Borovička?