neděle 7. května 2017

Ty vole, kde mám víčko?!

Nevadí

neúnavně rozdávat Ahoooj na obě strany známým, neznámým i opakovaným,
znovu se zacákat hned po převlečení do suchého,
neudělat si fotku řeky přeplněné loděmi, barvami a diváky,
zbytečně přenést loď u jezu, který byl jetelný,
ukázněně se loudat, když se na řece tvoří kolony,
nechtěně rušit ryby pro ně naštěstí jen povrchovou povrchní záležitostí,
náhodně zaslechnout cenné rady pro kritický úsek bohužel v polštině,
nevyhnutelně si nechat cuchat vlasy čímkoliv zleva zprava,
usilovně kličkovat mezi kameny dlouhých peřejí,
překvapivě se zaseknout na nečekaném kamenu uprostřed oleje,
upřímně politovat ty, kteří se udělali skoro na cílové rovince,
nahlas si postesknout, že už to končí, dokončit vodácké rituály a zatleskat organizátorovi,
vyhlásit Rok vody a přesto nepřespávat a odjet, ještě než začne ta pravá vodácká zábava,

ale pokud hned na začátku ztratíte víčko od kořalky, tak máte problém.

neděle 23. dubna 2017

Helena Monsterová

Někoho jsem potkal. Je to pravá Italka. Pochází ze slavné zámožné rodiny. Její otec je velké zvíře, ale určitě nebude mít nic proti. Je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Sebevědomá i stydlivá, krotká i nesnesitelná. Vypadá roztomile, ale chytá napoprvé a dokáže se dost rozpálit. Je krásně okatá. Má návykovou vůni a její barvy oslňují zem. A ten její hlas! Když promluví, je k nezastavení. Není těžké si ji idealizovat. Není těžké představit si, co všechno je s ní možné. Ale je těžké jí odolat. Stačí se jí dotknout na správném místě a neskutečně to rozjede. S ní lze být v mžiku kdekoliv. Člověka nutí začít plánovat. Nebo jen žít a neplánovat nic.

Seznamujeme se. Je jí teprve 16 a venku je ještě chladno, tak se na ni zatím jen chodím dívat do garáže.

neděle 16. dubna 2017

Korektury a revize překladu

Ajajaj, tady někdo udělal chybu (slušná varianta zvolání). Zvládnu to opravit? Ano, ale nerad. Znáte to, někdy stačí věci jen poklepat, uhladit, lehce porovnat a všechno je, jak má být. Někdy je to prostě nepoužitelné a musí se začít znovu. A s překlady je to stejné.

Někdo byl sevřen nemilosrdným trhem, cenou a termínem a sázka na práci pod tlakem nevyšla? Překládat nebyla jeho práce, a přesto po něm chtěli zázraky? Byl to snad nedouk, který nemohl vidět chyby, co jinému bijí do očí? Přistupuje snad k jazyku z úplně špatné strany? Dostal se až za hranici omluvitelnosti překladatelskou licencí? Omlouvá šílený překlad šílenou předlohou? Otevřel se mu snad takový jazykový prostor, že se v něm ztratil? Pustil se na hloubku problému a zazmatkoval? Vyrazil na dlouhou cestu a došly mu zásoby? Vystavěl strukturu s trhlinami a mírně nakřivo, mávl rukou a spoléhal na to, že nedokonalosti laik neuvidí? Nebo to je jen nedochucené, neslané, nemastné, bez nápadu, něco v tom rachtá, skřípe, nejede to a netáhne? Dráždí to snad čtenáře, ošívají se, a hlavu si můžou ukroutit?

Klid, není pozdě. Ještě nevytiskli tisíce krabiček čajů. Dopis ještě nikoho neurazil. Smluvní strany to ještě nemají černé na bílém. Výroční zprávu ještě nečte investor. Veřejné nápisy ještě nejsou na každém okně. Ke knize ještě nikdo nepřivoněl. K informační tabuli se ještě nikdo po naučné stezce neblíží. Nad jídelním lístkem se ještě nesbíhají sliny. Zoufalec ještě nehledá radu v příbalovém letáku. Soud ještě nevychází ze znaleckého posudku. Mechanik ještě nic nenastavuje podle manuálu. Web se ještě zákazníkům nenačetl. Ještě se to dá opravit. Stačí to jen projít znovu a znovu a znovu. Posvítit si na to vhodným světlem. Vyladit, vylepšit, okořenit. Rozebrat, zkontrolovat základy, oškrabat cihly a vystavět nové tvary. Vlézt pod to, nebát se umazat a najít, kudy to teče. Dát tomu směr, najít cestu ven. Dopřát tomu čas a energii a udělat to jinak, lépe.

Není lepší to přeložit správně hned napoprvé? Přenechte překlady profesionálům. Sami to doma nezkoušejte, hrozí nebezpečí! Je jedno, že překladatelé nebudou mít co revidovat, tuhle práci by totiž nedělal nikdo ani za zlatý slovník.

Díky.

úterý 4. dubna 2017

Jaro slaví!

Všechno jede dopředu, nic zbytečně necouvá, 
i jaro si hledá cestičku, vytáčí se do otáček, ale jede normálně.

Ranní slunce prozáří cestu a odpolední prohřeje kosti,
pupeny se předvádějí a předhánějí,
růže se probouzejí a už se v zásypech potí,
vstává ušlapaná tráva a těší se na sekačku i na deku,
netrpělivé sazenice se mačkají u oken,
i psi se otáčejí za fenami a ty už zase dělají jakoby nic.

Horký zázvor, med a citrón střídá ledová máta, cukr a limetka,
pomáda se mění ve rtěnku, kulich v kšiltovku,
kabáty jdou na odpočinek do voňavých skříní,
zimní výzdoba dobrovolně prohrává s jarní,
množí se plány na zařizování a vylepšování domova,
i povlečení se mění do rozkvetlých barev a pyžamo se zkracuje a ubývá.

Vzduch se sytí vůněmi a každý nádech osvěžuje,
zajíci po zimě protahují svůj skok a tisknou na polích stopy do bláta,
zvědaví pstruzi častěji vyjíždějí z tůní vyhlížet rybáře,
neopeřená písklata, kam až ucho doslechne,
i dirigenti se dostávají do tempa a ženou své soubory veseleji.

I lidé se rodí a zrovna teď určitě někdo s jarem a sluncem slaví nepodstatné číslo.
Všechno nejlepší kamkoliv!

neděle 26. března 2017

Část rozhovoru se secondhandovou lyží

Vyprávíte a čas jako by se zastavil, krásně se to poslouchá. Nezdržuji Vás, paní Levá?

Ani v nejmenším. Ještě mě napadá k tomu cestování - už si nemyslím, že sníh je někde bělejší. Byla jsem všude a myslím, že jde o mnohem víc. Upřímně řečeno trošku závidím lyžím, které jezdí lyžovat pravidelně do zahraničí, to ano.

Litujete snad něčeho?

Víte, já nelituju ničeho ani žádné zkušenosti. Bývala jsem první i poslední, obdivovaná i opovrhovaná. Divil byste se, na jakém svahu a v jakém sněhu jsem si věřila i když jsem si chvílemi neviděla ani na špičku. Bývala jsem opečovávaná v lyžárně horského hotelu i zapomenutá, zaprášená v garáži, jako by zima a můj čas neměly už nikdy přijít. Všechno jsem ve zdraví ustála a jsem pořád tady a to je to hlavní.

V posledních letech nebyly zrovna ideální sněhové podmínky, ale to se říká vždycky, protože lidé si toho moc nepamatují a všechno jim v tom spěchu splývá.

Zimy jsou různé, ale kdo chce, sníh si vždycky najde. Například loni jsme jeli do Krkonoš a sníh se objevil až za poslední zatáčkou před cílem cesty. Letos jsem měla neobvyklou příležitost krásně se projíždět po celý týden, a když k tomu přidáte pár spontánních jednodenních výjezdů, tak to hodnotím jako dobrý rok. Už se ale těším na zaslouženou údržbu a odpočinek na svém místě.

Chcete tím snad naznačit, že jste stará?

Pozor na to slovo, mladíku, to se dámám neříká! Dokážu ještě sjet sjezdovku na jeden zátah, předvést se před nastoupeným lyžařským výcvikem, udržet se na ledu, projet těžký předjarní sníh, kdykoliv zastavit na místě nebo nahodit sněhem celou frontu až po kolena!

Moc se omlouvám, nechtěl jsem Vás urazit. A co Vaše poslední zima?

Letos bylo počasí tak horsky proměnlivé, že z toho byli lidé až zmatení. Nevěděli, jestli si dát dřív Aperol nebo Bombardino a jak se mají obléknout. Říkáte si, kolik dní v mlze, větru a sněžení připadá na jeden sluníčkový, ale i jeden takový za celý týden stačí. Pak můžete stát na sluncem zalitém kopci, nastavit tvář a nechat se zahltit tím množstvím světla, není větší přísun energie. A i když nejste zrovna ve 3000 m, můžete mít všechno jako na dlani a hltat výhledy.

To zní skoro jako idylka a bez lidí. Vím, že většina lyží nesnáší strkanice ve frontě, jsou z toho jen škrábance a odřeniny.

No, skoro to vypadalo, že všichni už mají odlyžováno - volné ubytování, prázdné hospody, lyžování bez front, sjezdovky bez lyžařů. Ale při ježdění celý den nahoru dolů se už těšíte na úlevu na lanovce. Někdy bylo tak málo lidí, že vlekaři je zdravili Dobrý den, usmívali se na ně a užívali si je.

Takže na závěr sezóny lyžování naplno?

Závěr nezávěr, vlekaři mají ty svoje technologie zasněžovací a tak, tomu já nerozumím. Ti by nejraději udržovali sníh až do léta, ale lesní ptáci dávají už jasně najevo, že to už mají zabalit.

Vy a novoty, to moc dohromady nejde?

Patřím do staré školy, ale rozhodně ne do starého železa. Vyhovuje mi lyžař se silnými svaly a hlavou plnou nápadů. Umím vést i se ráda nechávám vést. Nikdy jsem jiným lyžím nic nezáviděla ani těm moderním nebo speciálním. Narodila jsem se bez reflexních barev a experimentálních inovací. To víte, že bych si někdy dala jen dlouhé pohodové ráno bez lyžování, ale pak si řeknu Ne, co posouvání limitů? Každý den je čas zkusit něco opravdu poprvé.

V tom máte velkou pravdu. A určitě je spousta věcí, na které jste ze svého minulého i současného života pyšná.

Nechci se vychloubat, police se zaprášenými trofejemi stejně nikoho nezajímají a o to vůbec nejde. Nedělám nic zvláštního, moc ráda čtu sníh a nechávám se překvapovat na každém metru. Prostě mě to nepřestává bavit. Celý život jsem se snažila jet po ideální stopě, tu jsem hledala za všech okolností.

Není Vám tedy líto, že sezóna končí? A co byste si přála do té příští?

Vždyť máme březen a už za pár měsíců zase třeba nasněží (směje se). Mimo sezónu je vždy čas na sebereflexi, vůbec to neberu jako plonkové období. Jsem otevřená jiným pohledům a chtěla bych udělat příště zase něco jinak. Některé lyže jsou pro mě velkou inspirací. I běžky a sáňky mají někdy dobré postřehy. A nejlepší je to těšení.

Na co přesně se těšíte?

Miluju první zacvaknutí boty do vázání. A to, že v tom nikdy nejste sami - jedna lyže je jenom půlka, ale ve dvou můžete stát třeba na hraně nejčernější sjezdovky.

Děkuji Vám za rozhovor.

Rádo se stalo.

středa 8. března 2017

Extraligové odpoledne

Působivé, když nejste zvyklí. Chvíli trvá, než si oči zvyknou na pestré prostředí haly. Chvíli trvá, než popadnete dech při placení občerstvení. Překvapivé, kdo se schovává pod přilbou a z koho lze hokejovou výstrojí vykouzlit chlapa.

Mnohem skutečněji než v televizi, i když přes síť a sloup, sledujete, komu zvoní nože bruslí, kdo v chumlu ztratil hokejku a kdo v něm ztratil i hlavu a popral se. Vidíte naživo, jakou rychlostí hráči letí s pukem po ledu i jak daleko letí vzduchem při srážce se soupeřem a jak dlouho se pak sbírají.

Jako na divadle obdivujete zaplněnou tribunu uniformních fanoušků a jejich rituály ke všem událostem hry. Jako jeden muž projevují své spravedlivé emoce a názory. Spartakiádně pracují se šálou, s hlasem i se slovníkem. A navíc mají velké bubny a nebojí se je použít.

Závěrečná statistika zápasu:
  • Nafukovací hlava pardubického koně chrlící rozbruslující se hráče: 1 
  • Hemžení hráčů v režii trenérů: 60 minut 
  • Komerční přestávky a hokej: 1:1 
  • Ledová plocha a reklamní plochy: 1:1 
  • Nefalšované rvačky: 3 
  • Oslavy narozenin a výročí hráčů a rozhodčích: 3 
  • Lední soutěže pro děti: 1 
  • Soutěžní šaškování do kamery: 4 
  • Vymrzlých pozadí: 6114 
  • Mexická vlna: 0 
  • Uznané góly: 9 
Fanoušci tu byli jako doma a snažili se, co mohli, ale na vítězství to nestačilo. Nováčci odezírali, učili se říkat my a oni a přivlastňovat si úspěchy těch našich i se snažili sami najít cestu ven z bludiště haly. Zkrátka dělali všechno proto, aby to za to stálo. A uvědomili si, že to, co prožíváme a poznáváme poprvé, je obvykle jiná liga. Něco nezapomenutelného. Něco extra.

úterý 28. února 2017

Úterní fočus

V sokolovně U Tří mostů se zásadně hraje tři na tři. Je velká tak akorát na rozběhnutí a zastavení. I při teplotě 16°C má každý po hodině a půl na tričku své obvyklé tvary propocení.

Někomu jde o výsledek, někomu o zážitek. Nikdo to netočí a nepouští nám zpomaleně sporné situace. Normálně se hecujeme a hádáme, zraňujeme a omlouváme, ale jeden bez druhého si prostě nezahrajeme.

A je z koho vybírat:
  • neúnavný přímočarý zajíc 
  • šikovný malý velký kecal 
  • vytrvalý mistr tlačingu 
  • nemluvný dlouhovlasý tanečník 
  • zkušený tělocvikář, co nerad prohrává
  • zaslouženě lehce samolibý sólista 
  • nevyzpytatelný levák se štěstím 
  • nerozcvičitelný král bodla 
  • zasloužilý bratr sokol 
Bylo by plýtvání časem a úsilím přemlouvat hráče k přestupu do jiných prestižních klubů. Všichni jsou to praví sokoli a ti se vždy vrací domů.